Robert Polák se narodil v Nových Hradech 7. března 1866. Divadelní prostředí pro něho nebylo něčím neobvyklým, protože mimo místních produkcí se často v buquoyském zámeckém divadle hrála činohra a dokonce i komorní opera a balet. Jednalo se o divadelní společnosti z Vídně či kočující společnosti z Čech i Evropy.

Mladý Robert projevoval zájem o divadlo již od studií na třeboňském gymnáziu. Jako osmnáctiletý se v Praze zapsal na malířskou akademii a zároveň navštěvoval Lukesovu pěveckou školu. Velmi záhy ho však od studií odvedlo divadlo. Již roku 1884 nastoupil jako komický bas do Pištěkovy společnosti a v roce 1891 přešel k divadelní společnosti Švandově.

Po osmiletém působení v Plzni byl 9. června 1894 přijat do souboru Národního divadla, kde se brzy prosadil jako stabilní člen souboru pro komické operní role a role ve Smetanových operách, zejména otec Paloucký v Hubičce a především po smrti zpěváka Heše jako Kecal v Prodané nevěstě.

Zpočátku o něm kritici psali jako o zpěvákovi průměrném, později se začali obdivovat jeho „měkkému a lahodnému“ hlasu. V rolích byla zdůrazňována jeho herecká osobnost a obratnost (tu prý někdy i přeháněl), jeho vnitřní klid a vyrovnanost, jeho pochopení smetanovského stylu a českosti Smetanovy hudby.

Vedle vlastní pěvecké kariéry byla velmi významná (v některých obdobích i významnější) činnost R. Poláka jako režiséra. Přivedly ho k ní návrhy kostýmů pro Smetanovu operu Dalibor v roce 1899. A tak se stal od roku 1900 hlavním (a na nějakou dobu i jediným) režisérem opery Národního divadla, vedené tehdy skladatelem Karlem Kovařovičem.

Polák se stal operním režisérem v období, kdy režisér přestával být pouze jakýmsi pomocníkem dirigenta. V jeho pojetí se jednalo o samostatnou tvůrčí profesi. Polákovo režisérství se vyznačovalo ostrou a detailní realistickou kresbou výpravy a celého nového, objevného pojetí díla. Jeho režisérské zásahy se tedy netýkaly jen nového pojetí kostýmů a kulis, i když zde se jeho smysl pro realismus projevoval nejvíce, ale scénické kompozice celých operních scén.

Celkem režíroval Polák v naší „Zlaté kapličce“ 130 oper, z toho 50 českých (celé Smetanovo a téměř celé Dvořákovo operní dílo). V jeho repertoáru byl i Beethoven, Mozart, Wagner, Strauss, představitelé ruské operní tvorby a další.

Robert Polák také v Praze uvedl opery Leoše Janáčka (Její pastorkyně v roce 1916 a Káťa Kabanová v roce 1921), které byly tehdy těžko přístupné i znalému obecenstvu, a probojoval jim cestu k nejširším vrstvám pražského publika. Podobně pomohl otevřít cestu dalším moderním skladatelům jako O. Zich, V. Novák, J. Jeremiáš či J. B. Foerster.

Jako operní pěvec vystupoval Robert Polák 116 - krát jako Kecal v Prodané nevěstě (na fotografii jako Kecal v Náeodním divadle roku 1900), další desítky tvoří postavy Smetanových, Dvořákových a Gounodových oper a dalších děl světové klasiky.

Po vzniku Československa již Polák přepouštěl své místo nové nastupující generaci, která však vycházela z jeho pojetí opery. Sám byl již fyzicky a psychicky vyčerpán. Přes postupně se ztrácející hlas působil jako zpěvák a režisér v Národním divadle až do své smrti (8. 7. 1926).